rok šestý

V lednu jsme si splnili velký sen a vyrazili rovnou ke kořenům – do Japonska. Chtěli jsme na vlastní oči vidět tradiční výrobu misa, saké i shoyu u producentů, kteří toto řemeslo dědí po generace. A bylo to víc než jen obohacující. Zjistili jsme, že to, co nás brzdí a zároveň fascinuje, mají Japonci dotažené k dokonalosti. Viděli jsme jasné návody, jak lze i staletou tradici efektivně škálovat bez sebemenší ztráty kvality a bez nutnosti dramatického navyšování lidských kapacit. V procesní dokonalosti jsou zkrátka nejdál na světě. My k tomuto japonskému mistrovství nyní přidáváme naši pověstnou českou kreativitu a věříme, že tak u nás v Otročiněvsi vzniká něco skutečně dlouhodobého a velkého.

Zkušenosti z cest a nabraná inspirace se rychle přetavily do praxe, a to i za hranicemi. Náš export se rozjel do obrátek, kdy už toto slovo můžeme s čistým svědomím a hrdostí používat. Přestože zahraniční prodeje tvoří zatím zhruba 16 % našeho obratu, do Belgie a Německa jsme loni vypravili už malé desítky palet. To se počítá. K tomu nám pomohly i zahraniční veletrhy – vedle naší norimberské klasiky Biofachu jsme poprvé zamířili i na veletrh Artisan do Belgie. Nezapomněli jsme ale ani na domácí půdu a zvládli jsme konečně i pár skvělých českých akcí, jako byl festival Kvašení, kde jsme si s Vámi mohli o osobně popovídat.

Ale posun se stal i na domácím trhu. Asi dvě léta jsme se snažili najít cestu, jak dostat naše produkty k lidem, kteří rádi nakupují online, ale na náš eshop zatím nenarazili. Po delší anabázi se nám v roce 2025 podařilo zabydlet se na Rohliku. Pro spoustu z Vás to znamená jednodušší cestu k první ochutnávce – miso polévka nebo hrachové miso prostě přijde s nákupem, který stejně děláte. A to nás upřímně těší.

Vloni jsme se také přistihli při lži. A to velké. Každý rok si říkáme, že se uklidníme. Že přestaneme vyvíjet nové věci a budeme jen pečovat o to, co máme. A každý rok to nevyjde.

V roce 2025 do naší nabídky přibyly:

• Umami zálivky a dresinky – fermentovaná alternativa ke klasickým salátovým zálivkám, plná přirozené chuti umami bez glutamátu a bez chemie
• Světlé (shiro) tamari – jemnější, světlejší varianta naší tamari, ideální tam, kde nechcete tmavou barvu omáčky, ale chcete hloubku chuti
• Koprová miso polévka – česká klasika v umami kabátě
• Chlebové miso – pokus, kterému se nešlo vyhnout
• Umami marinády – „sójovková“ varianta shiokoji… recept jsme si dovezli z Japonska a to prostě musíte vyzkoušet
• Koji rýžový ocet – na tento jsme čekali tři roky. A stálo to za to.

A jako bonus – přispěli jsme i ke vzniku produktů, které nevyrábíme sami. Třeba bezlepkový miso chléb, u jehož receptury jsme mohli být nápomocni. Takové věci nás baví.

Závazek pro rok 2026 je jasný: žádné nové produkty. V zájmu zachování duševního zdraví celého týmu. Uvidíme, jak to dopadne.

Největším úspěchem roku není žádné z výše zmíněných čísel ani produktů. Hodně z roku 2025 proběhlo pod povrchem – v procesech, postupech, v detailech výroby, které zákazník nevidí, ale ve výsledku cítí. Japonsko nám ukázalo, že preciznost a řemeslo se nevylučují s efektivitou. Že lze vyrábět lépe, konzistentněji a ve větším objemu, aniž by se cokoli z kvality ztratilo po cestě. Tuhle lekci jsme si vzali vážně a celý rok ji pomalu, ale cíleně přetavovali do změn v naší provozovně. Nejde o revoluci. Jde o disciplínu – a té se učíme.

Od sebe samých v příštích letech čekáme docela hodně. Říkáme to bez nadsázky a bez velkých gest. Prostě víme, na čem pracujeme a kam to směřuje.

Ale žádná firma není jen o procesech. Je o lidech. A my máme to štěstí, že kolem sebe máme stále partu, která přichází ráno do provozovny s chutí – pečuje o fermenty, hlídá koji, plní skleničky, balí zásilky a řeší problémy dřív, než je vůbec stačíme zaregistrovat. Bez nich by všechny japonské inspirace zůstaly jen hezky napsané v zápisníku.

A pak jste tu Vy. Zákazníci, kteří nám píší, zkoušejí, experimentují, posílají fotky a recepty, doporučují nás dál. Kteří nám dávají zpětnou vazbu, která občas potvrdí, že jedeme správným směrem, a občas nás přiměje přemýšlet jinak. Tohle není klišé – je to doslova palivo, ze kterého jedeme.